Zpět
 
Užitečný článek5 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Něco

Pokračování textu Bylo někdy Nic?

Pokud tedy někdy existovalo Absolutní Nic, bylo by tu toto Absolutní Nic i dnes. Protože tu ale něco (například vy) existuje, znamená to, že Absolutní Nic nikdy neexistovalo. Kdyby existovalo, nečetli byste nyní tyto řádky. Místo toho by tu bylo jen Absolutní Nic. Absolutní Nic tedy nikdy neexistovalo. To musí znamenat, že tu vždycky něco existovalo. Ale co? Vrátíme-li se na úplný začátek, jaké bylo to Něco, které muselo existovat? Bylo těch Něco víc, nebo bylo jen jedno? A jaké vlastně bylo, v porovnání s tím, co existuje dnes?

Podívejme se nejdříve na zmíněný problém kvantity. Vrátíme se k naší uzavřené tmavé místnosti. Představme si, že uvnitř se nachází deset tenisových míčků. Vrátíme se v čase co nejdále to půjde, a uvnitř je jen tohle – deset tenisáků.

Co se stane? Dejme tomu, že počkáme rok. Co je v místnosti? Pořád jen deset míčků, je to tak? Protože neexistuje žádná jiná síla ani vliv. A víme, že deset tenisových míčků – bez ohledu na uplynulý čas – nemůže vyprodukovat nové míčky. Ani nic jiného.

A co kdyby bylo v místnosti od začátku těch míčků šest? Změnila by se nějak situace? Ne, nezměnila. A co kdyby jich uvnitř byl milión? Pořád to na věci nic nemění. Jediné, co v místnosti je, jsou tenisové míčky, a nezáleží na tom, kolik jich je.

Takže jsme zjistili, že o množství tu nejde. Půjdeme-li na úplný začátek, množství  onoho Něčeho, co muselo existovat, nehraje roli. Nebo ano?

Dáme pryč tenisové míčky. Teď je v místnosti jedno kuře. Počkáme rok. Co bude uvnitř? Jen jedno kuře, správně? Ale co kdybychom začali s jednou slepicí a jedním kohoutem? Počkáme rok, a co vznikne? Hejno kuřat!

Takže kvantita hraje roli, POKUD jsou v místnosti nejméně dvě věci, které mohou vytvořit třetí věc. Slepice + kohout → kuře. Ale na kvantitě naopak nezáleží, jestliže máme dvě věci, které samy o sobě nedokáží vytvořit třetí. Tenisák + fotbalový míč →  nic.

Z toho tedy vyplývá, že nejde ani tolik o kvantitu jako o kvalitu. Jaké vlastnosti má ono Něco? Může způsobit existenci dalších věcí?

Vraťme se ještě k našim kuřatům, ale protože jde o model úplného začátku všeho, musíme uvažovat velmi pozorně. V místnosti tedy máme kohouta a slepici. Nacházejí se v prázdnotě, každý v jiné části místnosti. Vytvoří snad další kuřata? Ne. Proč? Protože pro svou aktivitu nemají k dispozici žádné prostředí. V místnosti kromě kohouta a slepice vůbec nic není. Žádný vzduch k dýchání, žádná půda, po které by mohli chodit, ani potrava, která by je udržovala při životě. Nemohou jíst, létat, chodit ani dýchat. Jejich životním prostředím je dokonalá prázdnota.

Takže s kuřaty to nepůjde. Pokud nemají žádné prostředí, nemohou existovat ani se rozmnožovat. Kdyby jej měli, mohli by zplodit další kuřata. A vlivem okolního prostředí by se z nich možná, i když to zní absurdně, mohl za určitou dobu vyvinout jiný druh kuřete.

Máme tedy místnost, v níž není žádné prostředí. Potřebujeme proto něco, co dokáže bez okolního prostředí existovat. Něco, co ke své existenci nepotřebuje vzduch, vodu ani potravu. To vylučuje jakýkoli živý organismus, který se dnes na Zemi vyskytuje.

A co neživé věci? Je pravda, že ty se bez prostředí obejdou. Ale to se dostaneme do stejné slepé uličky jako v případě tenisových míčků. Neživá hmota nemůže nic vyprodukovat. Dejme tomu, že místo deseti tenisáků bychom měli bilión molekul vodíku. Co se stane? S postupem času máte stále jen bilión molekul vodíku, nic víc.

Mluvíme-li o neživé hmotě, podívejme se také na to, co ke své existenci potřebuje. Slyšeli jste někdy o superurychlovači? Před několika lety byl zahájen vědecký experiment, jehož cílem bylo uměle vytvořit hmotu. Tento superurychlovač sestával z mnoha kilometrů podzemních tunelů, kterými prolétávaly nadzvukovou rychlostí atomy a narážely do sebe, aby tak vznikla miniaturní částice. To všechno pro jednu nepatrnou, mikroskopickou částečku hmoty.

Co to znamená? Že náš příklad deseti tenisových míčků není vůbec tak jednoduchý, jak se zdá. Bylo by potřeba OBROVSKÉ množství energie na pouhé vytvoření jednoho tenisového míčku z ničeho. A nic je to jediné, co máme. V místnosti není absolutně nic.

Takže ono Něco, které existovalo na úplném začátku, muselo být schopné samostatné existence nezávisle na čemkoli jiném. Něco tedy na počátku existovalo samo, bylo absolutně soběstačné a nepotřebovalo ke své existenci žádné prostředí.

Za druhé, toto Něco muselo mít schopnost vytvořit něco jiného kromě sebe samotného. Kdyby tomu tak nebylo, Něco by potom dnes bylo to jediné, co existuje. Ale dnes existuje i Něco Jiného. Například vy.

Za třetí, k vytvoření Něčeho Jiného – z ničeho – je třeba neuvěřitelně velké množství energie. Ono Něco muselo tedy mít k dispozici obrovskou energii. Jestliže my k vytvoření jedné jediné miniaturní částice potřebujeme urychlovač dlouhý několik kilometrů, jak nepředstavitelně ohromná pak musí být energie potřebná k vytvoření hmoty ve vesmíru?

Vraťme se ještě k naší místnosti. Dejme tomu, že uvnitř je speciální tenisový supermíček. Ten může vytvořit další tenisové míčky. Má na to dostatek energie. A je naprosto soběstačný, ke své existenci nepotřebuje vůbec nic, protože vše, co existuje je On sám. To, tento jeden tenisový míček, je Věčné Něco.

Dejme tomu, že náš tenisový míček vytvoří další tenisáky. Který z nich bude větší z hlediska ČASU? Míček č. 1. To je ono Věčné Něco, které vždy existovalo. Míček č. 2 začal ale existovat až poté, co byl vytvořen míčkem č. 1. Takže jeden míček je omezený co se času týče, ten druhý neomezený a nekonečný. 

Který z těch dvou míčků bude větší z hlediska ENERGIE? Opět Míček č. 1. Ten je schopný vytvořit míček č. 2 z ničeho – což také znamená, že má schopnost zvrátit vytvoření míčku č. 2, zničit jej. Takže míček č. 1 má mnohem větší energii než míček č. 2. Ve skutečnosti je samotná existence míčku č. 2 v každou chvíli závislá na míčku č. 1.

Ano, ale můžete říci, co kdyby se míček č. 1 podělil o něco ze své energie s míčkem č. 2 – o takové množství, které by stačilo na zničení míčku č. 1? Míček č. 2 by pak byl větší, protože míček č. 1 by přestal existovat, je to tak?

Má to ale jeden zádrhel. I kdyby míček č. 1 předal něco ze své energie míčku č. 2, neustále by šlo o energii míčku č. 1. Vzniká pak otázka, zda by míček č. 1 mohl použít svou vlastní energii, aby sám sebe zničil? Ne. Především proto, že aby mohl používat svou energii, musí míček č. 1 v prvé řadě existovat.

Za druhé, míček č. 1 má takové množství energie, že může vykonat cokoli, co je jen možné. Ale není pro něj možné přestat existovat, a míček č. 1 to tedy nemůže udělat. Míček č. 1 nemůže zrušit svou existenci, protože především on sám nebyl nikdy vytvořen. Míček č. 1 vždy existoval. Je to ono Věčné Něco. Je existencí samo o sobě. Je to život, nekonečný život. Ke zničení míčku č. 1 by bylo potřeba něco většího. Ale nic většího než míček č. 1 není a nikdy nemůže být.  Existuje nezávisle na čemkoli jiném. Nemůže proto být změněn žádnými vnějšími vlivy. Nemůže mít žádný konec, protože nemá žádný začátek. Takto existuje a nic to nemůže změnit. Nemůže přestat existovat, protože existence je jeho samotnou podstatou. V tomto smyslu je nedotknutelný.

Docházíme tedy k tomuto závěru: ono Něco na úplném počátku bude vždy větší než Něco Jiného, které vytvoří. Toto Něco existuje samo sobě. Něco Jiného ale potřebuje Něco ke své existenci. Něco Jiného tedy vždy Něco potřebuje. Je tedy Něčemu podřízeno, a vždy bude, protože Věčné Něco nepotřebuje nic dalšího.

Ono Něco by mohlo vytvořit Něco Jiného, které je v některých směrech jako Něco, ale Něco Jiného v určitých směrech nebude nikdy s Něčím srovnatelné. Věčné Něco bude vždy větší z hlediska času a energie. Věčné Něco tak tedy nemůže vytvořit přesný, sobě rovný protějšek. Jen ono samo vždy existovalo. A jen ono může existovat nezávisle na čemkoli jiném.

Chcete se dozvědět více o Věčném Něco? Čtěte dál v pokračování NĚKDO.


 
 
<< Kde je BůhNěkdo - úvahy o počátku vesmíru III >>