Zpět
 
Užitečný článek1 návštěvník označil článek jako užitečný

Vedou všechna náboženství k Bohu?

Bůh dejme tomu nemůže být zároveň osobní, jak tvrdí židé, křesťané a muslimové, i neosobní, jak prohlašují buddhisté nebo hinduisté.

Je to názor, se kterým se ztotožňuje mnoho lidí, protože předpokládají, že když se dostaneme k podstatě věci, jsou všechna náboženství vlastně stejná. Jejich představa ovšem neodpovídá skutečnosti. Když dovolíme, aby každé náboženství hovořilo samo za sebe, zjistíme, že se od sebe jednotlivá světová náboženství výrazně liší svým pojetím Boha, pravdy, reality, základního problému člověka a jeho řešení. Tyto rozdíly jsou tak výrazné, že si různá náboženství v mnohém protiřečí. Bůh dejme tomu nemůže být zároveň osobní, jak tvrdí židé, křesťané a muslimové, i neosobní, jak prohlašují buddhisté nebo hinduisté. Tyto výroky jsou navzájem sporné a podle zákonů logiky nemohou dva navzájem sporné výroky platit současně. Všechna náboženství tedy nemohou být pravdivá. Je to logická nemožnost. A když nejsou všechna náboženství pravdivá, nemohou všechna vést k Bohu.

Pravdivost náboženství a otázka tolerance

Někteří lidé by tento výrok zpochybňovali a tvrdili, že je netolerantní představovat si, že jen jedno náboženství má pravdu. Taková reakce ovšem svědčí o nepochopení toho, co to vlastně je tolerance. Toto slovo je odvozené od slova tolerovat, které znamená, že něco, například názor, snášíme a dovolujeme, aby existoval i nadále, i když se nám třeba nelíbí a nesouhlasíme s ním. Tolerance neznamená, že si nikdy nedovolíme s kýmkoli nesouhlasit. Samotné slovo tolerance mlčky předpokládá nesouhlas. Skutečná tolerance znamená, že dovolíme, aby názory odlišné od našich existovaly, což ještě neznamená, že s nimi nutně musíme souhlasit nebo věřit, že všechny světonázory jsou do stejné míry pravdivé. Proto má každý člověk právo myslet si, že jeho názor je pravdivý či pravdivější než názor jiný, aniž by z toho vyplývalo, že je dotyčný netolerantní. Kdyby totiž byl opravdu netolerantní, snažil by se toho druhého umlčet. Ale pouhá skutečnost, že svůj názor živě obhajuje, rozhodně není důkazem netolerance. Když bereme vážně věci, které jsou součástí náboženského přesvědčení toho druhého, prokazujeme mu tím větší úctu, než když vzájemné neshody zahalíme patronizujícím pláštíkem relativismu.

Křesťanské náboženství versus Ježíš

Další věc, ve které mívají mnozí zmatek, je otázka, zda křesťané opravdu tvrdí, že spaseni budou jen ti, kdo věří v křesťanské náboženství. Je to totéž, co tvrdit, že jedinou cestou ke spasení je Ježíš? Skutečnost je taková, že věříme, že nás nemůže zachránit vůbec žádné náboženství, dokonce ani křesťanství. Může to udělat jen Ježíš Kristus. Spasení není demografická otázka. Není pravda, že by příslušnost k určité skupině, například křesťanské církvi, automaticky zaručovala spasení. A stejně tak je nezaručuje ani to, že člověk věří správným věcem a má správný názor na určité teologické doktríny. Křesťanství si nenárokuje výlučnost samo pro sebe jako pro náboženství či věroučný systém, ale jen pro osobu Ježíše Krista. Tvrdí pouze to, že Ježíš Kristus je jediným skutečným Spasitelem.

Na jakém základě mohou křesťané něco takového prohlašovat? Hlavně na základě Ježíšových vlastních slov. Ježíš sám se označoval za toho jediného, kdo může člověka zachránit. „Já jsem ta cesta, pravda i život," řekl. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14,6). Ježíšovi přívrženci i odpůrci z jeho vlastních slov poznali, že se považuje za Boha, toho jediného, kdo nás může zachránit před následky hříchu a před smrtí (viz také Jan 10,31–33; 20,24–29).

Co s tím?

Tvrdí-li někdo o sobě takové věci, můžeme na to reagovat třemi způsoby. Můžeme mu uvěřit, můžeme prohlásit, že mu nevěříme, nebo si říct, že zatím nevíme. Toto poslední stanovisko – že si nejsme jisti – je naprosto oprávněné. Je to však přechodný stav a dříve či později se člověk musí rozhodnout pro jednu z předcházejících možností. Nevěřit je také naprosto oprávněné, ovšem za předpokladu, že jsme prozkoumali důkazy a z dobrých důvodů je považujeme za nedostatečné. A nakonec můžeme uvěřit. Existuje mnoho dobrých důvodů, proč věřit, že Ježíšova tvrzení jsou pravdivá. Tento názor potvrzují například důkazy týkající se spolehlivosti Bible, naplněných proroctví, Ježíšova učení, jeho charakteru a zázraků, které vykonal, a důkazní materiál v podobě svědectví lidí z různých dob, jejichž životy proměnil Ježíš. Pokud byste se o tom chtěli dozvědět víc, přečtěte si např. článek Můžeme věřit Bibli?

Křesťané tedy věří, že zachránit či spasit nemůže člověka křesťanství ani jiné náboženství, ale jedině Ježíš sám. A současně věří tomu, že Bible samotná je tím nejjasnějším a nejdůvěryhodnějším podáním Ježíšova života i učení, jaké existuje. V dalších článcích na těchto stránkách se můžete dočíst o Ježíši více, což vám, jak věříme, pomůže zvážit jeho výroky a jeho nabídku záchrany.


 
 
<< Ježíš a Ježíšek - najdi 10 rozdílůProč bych měl ke štěstí potřebovat Boha? >>