Zpět
 
Užitečný článek7 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Evoluce a inteligentní design

Jaké jsou základní myšlenky teorie evoluce? Existují důkazy pro existenci inteligentního designu ve vesmíru?

Duncan Moore

Teorii evoluce je možné rozdělit na dvě části: mikroevoluci a makroevoluci. Mikroevoluce se zabývá malými změnami v rámci druhu, které tomuto druhu umožňují lépe se přizpůsobit prostředí. Tento proces je velmi dobře vědecky doložen, můžeme jej pozorovat i kolem sebe např. při šlechtění hospodářských zvířat nebo u rostoucí rezistence baktérií na antibiotika. Asi nikdo ji nezpochybňuje. Naproti tomu makroevoluce tvrdí, že pomocí rozsáhlých genetických mutací se jeden druh může vyvinout v jiný, takže za dlouhou dobu se z ryb mohou vyvinout plazi, ptáci a savci. Tato myšlenka jde ještě o kousek dál, když říká, že veškerý život se vyvinul z jednoduchých chemických sloučenin, a tedy veškeré živé organismy jsou výsledkem působení přírodních procesů, aniž by byl potřeba nějaký stvořitel nebo něco podobného.

Makroevoluce ve svém běžném výkladu zpochybňuje tradiční křesťanské smýšlení. Občas se sice říká, že Bůh se rozhodl stvořit život pomocí evoluce, ale dnes máme k dispozici stále větší soubor vědeckých i filozofických důkazů, které makroevoluci silně diskreditují. Tento článek ony důkazy stručně shrne.

Evoluce vs. inteligentní design: původ života

Zaprvé se vynořuje otázka, jak vůbec začal život. Teorie makroevoluce vysvětluje, jak je možné, aby se z jednoho druhu vyvinul jiný, ale nedokáže přesvědčivě vysvětlit, jak přeskočit od neživé hmoty k živé, či z nevědomí k vědomí.

Makroevoluce nedokáže zodpovědět dvě otázky. Za prvé, molekuly DNA, které uchovávají genetický kód živých organismů, jsou i u nejjednodušších forem života nesmírně složité. Odkud se vzala první „injekce“ genetických informací nezbytných pro život?

Druhá otázka se soustředí na jev zvaný nezjednodušitelná složitost. I ty nejjednodušší organismy obsahují vysoký počet různých složitých komponent, které musejí být všechny v organismu přítomny, aby mohl žít. Kdybychom kteroukoli složku odstranili, organismus by se nedal označit za živý. Stavební jednotky živých organismů jsou složité a nejsou nezávislé. Jak se mohly tyto složky poskládat samy od sebe, pokud neexistoval život?

Evoluce vs. inteligentní design: fosílie

Další velkou překážku pro makroevoluci představují fosilní nálezy. Teorie tvrdí, že pomocí genetických mutací probíhajících během dlouhého času se z jednoho druhu postupně vyvine jiný. Pokud by tomu tak bylo, očekávali bychom, že ve fosilních nálezech z různých období evoluce najdeme celé spektrum druhů.

Fosilní nálezy ovšem neukazují vývoj života od jednoho druhu k jinému. Naopak – až nápadně chybí fosilie druhů, které by byly mezistupni evoluce. A navíc ani dnes nenacházíme biologické druhy, které by byly mezičlánky samy o sobě. Problém nedostatku důkazů pro přechodné druhy je znám jako problém chybějících článků. Mluví se sice o možnostech tzv. skokové mutace, kdy se velké vývojové změny mají odehrát během velmi krátké doby, což by vysvětlovalo absenci mezičlánků ve fosilním záznamu. Je ovšem otázkou, zda skokové mutace nevyžadují ještě větší víru, než jakou měl Darwin, když doufal, že paleontologie přinese důkazy jeho teorie tím, že bude objeveno velké množství vývojových mezičlánků.

Evoluce vs. inteligentní design: geologie a historie Země

Makroevoluje je obvykle považována za velice pomalý proces, při němž dochází k náhodným mutacím, které se stabilizují až po dlouhém čase. Rozvoj geologie a dalších věd studujících Zemi ovšem ukazuje, že časové okno, v němž na Zemi mohly existovat podmínky vhodné pro evoluci, se stále zmenšuje. Mnohé makroevoluční výklady musely být zamítnuty právě proto, že čas potřebný pro vývoj druhů nestačil k tomu, aby vysvětlil rozmanitost života, jak ho vidíme dnes.

Evoluce vs. inteligentní design: závěr

Zatímco mikroevoluce je obecně přijímána, o otázce makroevoluce se stále intenzivně debatuje. Během posledních dvaceti let se vědecký názor začíná stále více stavět proti darwinismu. Složitost a zjevný inteligentní plán v živých organismech není možné vysvětlit čistě přírodními mechanismy a problém toho, jak vůbec život vznikl, zůstává pro vědce nezodpovězenou hádankou.

Navíc kromě obrovských praktických a teoretických obtíží spojených s makroevlucí nemá makroevoluční teorie podporu ve fyzických důkazech představovaných DNA a fosiliemi. Existující důkazy, jak se zdá, ukazují spíše na to, že různé druhy byly odlišné od samotného počátku.

S tím, jak se představa vývoje života z jednoduchých buněčných struktur zdá stále méně přesvědčivá, je potřeba hledat alternativní vysvětlení. Věda se silně spoléhá na princip příčiny a následku. Aby bylo možné vysvětlit rozmanitost života na Zemi, je třeba najít vhodnou příčinu. Mnozí vědci začínají vážně uvažovat o možnosti, že za naším vesmírem stojí nějaký inteligentní projekt. Křesťané již po staletí tvrdí, že tím, kdo stvořil vesmír a udržuje jeho existenci, je Bůh Bible.


 
 
<< Kdo stvořil BohaVědci si nevědí rady... >>